Rozhovor s psychoterapeutem Michalem Sirkou
Od listopadu 2024 spolupracujeme s psychoterapeutem Mgr. Michalem Sirkou. Vede dvě ze čtyř podpůrných skupin pro pečující. Jak se k psychoterapii dostal a proč mu jsou právě pečující blízcí? Nejen na to jsme se ho zeptali v krátkém rozhovoru.
Co tě přivedlo k psychoterapii?
Myslím si, že se nejednalo o nějaký životní zlom nebo naopak náhodu. Postupem času jsem zjišťoval, že mi přirozeně jde si s lidmi povídat. Je to navíc něco, co mě baví. Jsem moc vděčný, když můžu svobodně vstupovat do příběhů druhých lidí, do kterých mě nechají trošku nahlédnout.
S jakými lidmi se ve své práci nejčastěji potkáváš?
Musím říct, že se potkávám s mnoha skupinami jak co do věku, pohlaví, tak kontextu potíží a zároveň oblastí, které řešíme. Cením si na klientech to, že ve valné většině jsou to lidé, kteří chtějí něco změnit. Chtějí se posunout, něčeho dělat více nebo méně, některých věcí se zbavit nebo je naopak dělat lépe a více. Orientujeme se často na zdroje a pozitiva, moc se s klienty nepouštíme do dálné minulosti, kterou změnit nelze. Změnu je možné udělat např. v tom, jak s minulostí pracuji v přítomnosti a čím mě minulá zkušenost mohla posílit a kterou cestou se již příště nevydám.
Proč podle tebe lidé často váhají, jestli jít na terapii?
O terapeutické práci pořád panuje spoustu stereotypů, např. to, že „správná terapie musí bolet, aby fungovala.“ Ne, opravdu nemusí. Může být o inspiraci, radosti, nových nápadech, novém směru. Ten vždy určuje klient, je totiž nejlepší expert na svůj vlastní život. Nikoliv terapeut, protože nechce přebírat odpovědnost za rozhodnutí klienta. Pokud někdo cítí, že „něco nedává“, je to skvělý předpoklad k tomu, aby někoho vyhledal. Je totiž v kontaktu se sebou a přizná si, že s něčím potřebuje pomoct. Myslím si, že by mohlo pomoct vědomí, že na terapii vás nebude nikdo soudit, posuzovat a hodnotit. Je to bezpečný prostor pro sdílení čehokoliv s příslibem, že se to nikdo další nedozví.
V čem vidíš sílu podpůrných skupin?
Největší sílu vnímám v bezpečném prostoru sdílení emocí, zkušeností a inspirací. Je prostorem, kde může člověk načerpat sílu, zastavit se, odpočinout si. A také nést těžkosti spolu, protože ve dvou, ve třech, se to lépe nese. Nebo také „ve dvou se to lépe táhne.“ Terapeutická skupina má své principy, kterými se řídí. Od bezpečí, otevřenosti, polouzavřenosti atd. (tzn. že do skupiny dochází stále stejní lidé) po sbírání a sdílení zkušeností, které mohou být pro ostatní v něčem užitečné.
Proč jsou podle tebe podpůrné skupiny důležité právě pro pečující osoby?
Mám svou vlastní zkušenost s péčí o blízkého člověka, kdy se moji rodiče starali o mé prarodiče. Už jako teenager jsem si všímal, jak moc energeticky náročné takové starání je. Myslím si, že právě pro pečující je takový prostor podpůrné skupiny klíčový. Potřebují totiž nejdříve opečovat sebe, aby se mohli starat o druhé. Někdo by mohl namítnout, že se jedná o sobectví a nic takového možné není stran nemožnosti opustit domácnost a opečovávaného. Domnívám se, že je to právě naopak. Pokud upřednostním péči o sebe, mohu se pak mnohem lépe a s větší trpělivostí starat o nemocného člověka.
Rozhovor vedla Tereza Skalová.
Pečovat o druhé znamená nejprve se postarat o sebe, i to výše tvrdí Michal Sirka. Pokud i vy hledáte prostor pro sdílení, podporu a pochopení, ozvěte se Tereze Skalové na e-mail: skalova@mas-stolovehory.cz nebo tel.: 730 514 364 a zjistěte více o fungování podpůrných skupin.
V rámci komunitní sociální práce naší MAS fungují čtyři podpůrné skupiny. Ve Velkém Poříčí vede právě Michal Sirka podpůrnou skupinu pro pečující o osoby s Alzheimerovou nemocí. Taktéž Michal vede skupinu pro pečující v Polici nad Metují. Jarka Staňková se věnuje rodičům dětí s chováním náročným na péči. A čtvrtá skupina je zaměřená na podporu rodičů, kteří pečují o své děti s hendikepem.