Co nám děti říkají beze slov s Janem Svobodou

Jak vzniká vztah mezi rodičem a dítětem? Co všechno děti vnímají, i když to neřeknou nahlas? A proč jsou vztahy důležitější než výkon?

Na tyto otázky jsme hledali, spolu s necelou stovkou účastníků, odpovědi během semináře „Co děti říkají beze slov“ s psychologem Janem Svobodou, který proběhl v pondělí 27. dubna 2026 pod taktovkou projektu Učíme se na Náchodsku – MAP 5.

Setkání bylo silně sebezážitkové – nešlo jen o teorii, ale hlavně o zamyšlení nad vlastním dětstvím, vztahy a tím, co si neseme dál do role rodičů a pedagogů.
Zaznělo například, že vztah si dítě začíná vytvářet už přibližně od šestého měsíce těhotenství. Velkou roli při tvorbě vztahů hrají emoce a drobné okamžiky – tzv. „vtiskové“ zkušenosti, které často vznikají během několika vteřin nebo minut, ne až po letech.

Zmíněno bylo také vyhoření. Protože se nejedná o problém práce samotné, ale především jako důsledek nefunkčních nebo dlouhodobě náročných vztahů. Právě kvalita vztahů totiž výrazně ovlivňuje naši psychickou pohodu. A to samé mohou zažívat děti ve školách.

Velkou část semináře jsme věnovali rodičovské lásce a tomu, co ji tvoří. Přemýšleli jsme nad otázkami, jako například do jaké míry naši rodiče:
Respektovali naše soukromí?
Uměli dát najevo zájem o naše problémy?
Byli tolerantní k našim chybám?
Podporovali naše zájmy?
Vedli nás k pochopení druhých lidí?
Ukázalo se, že právě oblasti, ve kterých jsme sami zažívali nejmenší „sycení“, máme tendenci u vlastních dětí nejvíce dohánět.

Důležitým tématem byl také tlak na výkon a přestimulování dětí. V dnešní době plné kroužků, aktivit a neustálého podněcování zaznělo, že děti potřebují také prostor pro obyčejné nicnedělání, nudu a vlastní objevování světa.

Seminář přinesl nejen nové poznatky, ale hlavně mnoho momentů k zastavení a uvědomění, že všechno se vším souvisí – a že vztahy, a jejich způsob fungování, jsou často tím nejdůležitějším, co dětem předáváme.