Odvaž se, zastav se

V polovině února se v Polici nad Metují uskutečnila dvoudenní akce Odvaž se – zastav se, která nabídla několik různých programů – od společné procházky kolem Police nad Metují přes promluvu evangelického kněze, muzikoterapii nebo komunikační hru „Řekni mi“ až po závěrečnou debatu s hosty.
Každá část programu se na první pohled mohla zdát jiná, společným jmenovatelem však bylo jedno téma: pozvání k zastavení se – ať už při pohybu v krajině, při společném tanci nebo při zamyšlení nad otázkami života.

Atmosféru celé akce přibližují fotografie Nikoly Klimšové, které najdete ZDE.

Součástí programu byla také vernisáž fotografické výstavy na Masarykově náměstí, která představila tvorbu místních fotografů. „Výstava vyzdvihla práci místních fotografů a líbí se mi oživení každodenní cesty přes náměstí. Navíc výtěžek ze všech deseti fotografií podpoří děti z nízkopříjmových rodin,“ zaznělo od jedné z návštěvnic výstavy.

Silným momentem programu byla promluva evangelického kněze a psychoterapeuta Marka Bárty v Městské knihovně, která se věnovala uspěchanosti dnešního světa a potřebě zastavit se. Fotograf Roman Branda, který se zároveň zapojil do výstavy, popisuje své dojmy ze setkání:

„Pro mě osobně je téma ‚Zastav se, odvaž se‘ nesmírně důležité. Pomáhá mi zastavit se v každodenním běhu, srovnat si priority a znovu si položit ty nejpodstatnější otázky: Kam vlastně směřuji? Jaký člověk chci být? A co je pro mě v životě skutečně správné?“

Podle něj právě podobná setkání vytvářejí prostor pro hlubší sdílení. „V těch chvílích se naše zkušenosti, pocity a pohledy začnou přirozeně protínat a člověk si uvědomí, že v tom není sám. Že podobné otázky řeší mnoho z nás. A že je v pořádku se zastavit – a nebát se.“

Program nabídl i praktické zážitky, které účastníkům umožnily téma zpomalení zažít na vlastní kůži. Velký ohlas měla například muzikoterapie. „Ocenila jsem přístup lektorky – dokázala zapojit i ty, kteří s muzikoterapií nemají žádné zkušenosti. Vše hezky vysvětlovala a vytvořila velmi příjemnou atmosféru,“ hodnotí pedagožka Šárka Hanušová.

Společná procházka městem připomněla, že i obyčejná chůze může být příležitostí ke zpomalení. „Bylo úžasné sledovat různorodou skupinu lidí, která se sešla na společné procházce a postupně nacházela společnou řeč. Chůze je náš nejpřirozenější způsob pohybu a když se i při tak běžné věci dokážeme opravdu zastavit a vnímat okolí, můžeme objevit spoustu věcí,“ říká Veronika Maršíková.

Velký zájem vzbudila také komunikační hra „Řekni mi“, která otevírá otázky spojené s odcházením a životními hodnotami. „Opět mi potvrdila, že je důležité si některé věci v sobě předem ujasnit. A i když je to téma smrti, dokáže člověka přivést k úsměvu i hlubšímu zamyšlení,“ říká účastnice Martina Wehrich.

Dvoudenní program zakončila diskuze o sebepéči, nastavování hranic a odvaze ke změně. Jak shrnuje účastnice Michaela Kaněrová: „Možná se může zdát, že někdo z nás má život jednodušší než ostatní, ale ve skutečnosti řešíme všichni podobné věci. Všichni se něčeho bojíme a s něčím bojujeme. Záleží jen na každém z nás, jak s tím naložíme.“

Akce Odvaž se – zastav se tak připomněla, že někdy může být tím nejdůležitějším krokem právě rozhodnutí na chvíli zpomalit – a podívat se na svůj život z jiné perspektivy.